né symptomy kulturního šoku. Ve třetí fázi se začíná učit efektivní strategii

„komunikace“ s cizí kulturou a začíná se pomalu nalaďovat na odlišný kul–

turní vzorec. V poslední, čtvrté fázi se v ideálním případě adaptuje a přijí–

má cizí kulturu se všemi jejími plusy i minusy. 

U /  W

Steinberg (cit. podle Seelye, 1993, str. 58) uvádí vtipný popis druhé fáze

kulturního šoku z pohledu obchodníka pobývajícího v Rusku. Jedná se

o fázi prvního kontaktu, která se při jeho pobytech opakuje v různých ob–

měnách (záměrně ponecháno nepřeloženo): The first time you go to Russia

you think you can do anything in the world. The second time, you start ha–

ving your doubts. The third time, you think, „These Russians don't know

what the hell they'are doing.“ The fourth time, you think you don't know

what the hell you're doing.

Příznaky projevu kulturního šoku 

Příznaky mohou být u každého jednotlivce různé, stejně tak jako je různý

průběh či intenzita tohoto jevu. U dětí reakce opět probíhá odlišně než u do–

spělého, protože dítě samozřejmě nedisponuje takovými kontrolními me–

chanismy a dává svým emocím volnější průběh než dospělí jedinci. 

Lze uvést příklad, kdy tříletý vietnamský chlapec odjel na rok s otcem

z Čech do Vietnamu. Po návratu do Čech prožíval těžký kulturní šok, který

se projevoval naprostou dezorientací a agresivním chováním. Nejenomže

zapomněl češtinu, ale v jeho chování byly velké rozpory. V podstatě se ne–

dalo odhadnout, jak v dané chvíli zareaguje. Byl nezvladatelný a ohrožoval

ostatní děti, takže musel přestat chodit do školky. V podstatě se u něho spus–

til obranný mechanismus, kdy reagoval na cizí prostředí agresí a vzdorem

a jeho chování bylo zmatečné. 

Na druhou stranu jsou děti mnohem adaptabilnější než dospělí a často

zvládnou pobyt a adaptaci v cizí kultuře výtečně.

Pokud bychom měli shrnout příznaky kulturního šoku, jednalo by se ze–

jména o tyto projevy:

* strach;

* zmatení;

* dezorientace;

* deprese;

90